Passo dello Stelvio - Články - Zajímavé cíle

Nejvyšší průsmyk východních Alp - Passo dello Stelvio (2757 m.n.m) leží na pomezí Itálie a Švýcarska asi 80 kilometrů západně od Merana.
Přestože se jedná o vysokohorskou silnici na Italském území, v roce 1827 ji nechali vystavět rakouští inženýři. V té době totiž patřila část Horní Itálie Rakousku a bylo nutné vybudovat spojnici mezi údolími Valtellina a Vale Venosta. V roce 1860 však připadla Lombardie Itálii a silnice tak ztratila svůj význam.

Za začátek stoupání k vrcholu je považována vesnička Prato ležící ve výšce 915 metrů. Odtud nás čeká zdolat na 28 kilometrech převýšení 1850 metrů.
První kilometry stoupáme mírným sklonem proti proudu potoka Suldenb. Už z těchto míst je vidět klikatící se silnička zaříznutá ve svahu vedoucí na sedlo.
Po čtrnácti kilometrech přijíždíme do Trafoi. Jsme v půli cesty. Alespoň co se týče ujetých kilometrů. Výškově rozhodně ne. Trafoi totiž leží ve výšce 1600 metrů.
Za Trafoi se silnice začíná klikatit. V každé serpentině je cedulka s nadmořskou výškou a číslo udávající počet zatáček zbývajících nahoru na průsmyk. Odpočítávání začíná na čísle 48.
Od této chvíle nabíráme výšku ve vlásenkových zatáčkách celkem rychle. I když zrovna svítí sluníčko, ve výšce nad 2500 metrů se už začíná ochlazovat.
Na průsmyku je několik budov a krámků se suvenýry. V jedné z nich si můžete koupit vrcholový diplom s vašim jménem dokumentující zdolání tohoto sedla.

Za krásného počasí je vidět na východě Berninu, Ortler a Ötztalské Alpy. Na západní straně se tyčí vrchol hory Monte Cristallo. Pokud si pěšky vyšlápneme na vrcholek hory Dreisprachenspize o nějakých 80 metrů výš, rozhled je ještě impozantnější. Na hoře Dreisprachenspize se do roku 1919 stýkaly jazykové a zemské hranice tří států - Itálie, Rakouska a Švýcarska (od toho to jméno).

Z průsmyku silnice klesá oproti východní straně v menším počtu serpentin a je spíše táhlejší. Po třech kilometrech vede odbočka na Umbrailpass. Dále se silnice noří do několika tunelů a galerií a po 18 kilometrech končí v Bormiu.

Já jsem byl na Stelviu v srpnu 2002. Nocoval jsem za vesnicí Gomagoi a tak mi na vrchol zbývalo asi 16 kilometrů. Ten den bylo krásné slunečné počasí, a tak se mi jelo parádně. S plně naloženým kolem jsem to zmáknul asi za tři hodiny. Nevím, zda se tady v ten den zrovna nekonal nějaký závod, ale cyklistů jezdilo nahoru a dolů požehnaně.


Jiří Pouč, 16.01.2006