V zimě 1923-1924 byla vyhlášena v Mariánských Lázních první oficiální zimní sportovní sezóna.Byl již pátý rok po první světové válce a hospodářská deprese stále trápila naše lázně. Některé hotely musely majitelé prodat (například Krakonoš, hotel Casino), návštěvnost lázní se nezvyšovala, a tak vznikl nápad na otevření zimní sportovní sezóny. Zdejší sportovní klub WSC (Winter Sport Club) se 120 aktivními členy přesvědčil některé hoteliéry, aby otevřeli své podniky na zimu a vyhlásil od prosince 1923 do března 1924 zimní sezónu. Byla připravena velkorysá nabídka:
1. Hlavní atrakcí byla bobová dráha od Krakonoše až k bývalé tržnici. Dráha byla 1600 m dlouhá, se 4 zatáčkami, telefonickým spojením startu a cíle, a s elektrickým osvětlením dráhy.
2. Velká sáňkařská dráha měla start na Kamzíku, délku 1000 m, 4 zatáčky a končila v Lesní ulici, kde byl cíl. Závodili jednotlivci, dvojice, mládež – v jízdě i "ve skluzu".
3. Bohatá byla nabídka lyžařských kursů, které prováděli odborní učitelé v jednotlivých hotelích. Pro lyžaře byly připraveny lyžařské výpravy do krásného okolí (na Kladskou, na Vlčí hřbet, na nejvyšší bod Lesný) a závody ve sjezdu, v běhu, ve štafetách a další atrakce, mezi nimi například "lov řízku" (Schnitzeljagd).
4. V hlubokém údolí mezi Lunaparkem a přehradou byl vybudován Helmerův lyžařský můstek. Skokani skákali z prudkého svahu přes Kamenný potok a přistávali na loučce u silnice. Můstek byl nazván podle tehdejšího opata Gilberta Helmera, nepochybně proto, že opat poskytl k tomuto účelu klášterní pozemek. V terénu lze nalézt stopy po něm.
5. Kluziště byla přírodní a nacházela se na tenisových kurtech u Lesního pramene a v parku pod Vilou Lil. I zde byli k dispozici učitelé bruslení. V městě vzniklo také hokejové mužstvo a mělo předvádět exhibice. Připraveny byly závody v krasobruslení s večerními koncerty, se soutěžemi masek na bruslích…
6. Byly vyhlášeny závody koňských saní s jedno – a dvouspřeženími. Se sáněmi taženými koňmi se jezdilo na výlety do okolí a provádělo se korzo v ulicích města.
Sezóna začínala na sv. Mikuláše a významný byl Silvestrovský večer. Některé hotely, pokud měly možnost vytápění, připravily pro hosty zábavné večery, tombolu, hudební akce. Lázeňský orchestr vedený Luisem Kunzem pořádal koncerty v kursále (dnes Casino). V radničním sále hráli divadlo místní ochotníci (tzv. diletanti), vystupovaly pěvecké spolky, připravoval se fašink, karnevaly … Nevíme přesně, jak první pokus dopadl. Dobře však známe zdejší nečekané zimní výkyvy počasí s rychle se střídajícími mrazy a oblevami. Ač se pokusy o zimní sezóny opakovaly v dalších letech, končily neslavně a nadšenců ubývalo. Avšak po roce 1925 začalo lázeňských hostů rychle přibývat a Mariánské Lázně se opět zaměřily na hlavní sezónu. Zimní radovánky v městě za první republiky využívali spíše domácí. Mezi zimními sporty kralovalo sáňkování, zvláště když ulice a silnice ve svazích a těch byla většina, byly za sněhů pro vozy uzavřeny. Sáňkovalo se především na Staré Karlovarské, na lesních cestách od Beskydu a od Kamzíku do Lesní ulice, na Kladské silnici, pod Panoramou, u Karkulky a v Pottově údolí. Pro malé sáňkaře sloužily krátké svahy parků. Úspěšné se stalo tehdy hokejové mužstvo Mariánské Lázně, které slavilo vítězství v zemské hokejové lize.