Špindlerův Mlýn

Pohled z Plání musí potěšit i nelyžaře

Dnešní reportáží se pokusíme poopravit některé zakořeněné mýty o Špindlu a představíme ho nejen jako největší středisko sjezdového lyžování u nás, ale i jako skvělou destinaci pro milovníky bílé stopy.

Špindlerův Mlýn ze sjezdovky Pláně
Pohled z Plání musí potěšit i nelyžaře

Mýtus číslo jedna – je tu draho

Nejznámější, největší a nejpopulárnější horské středisko v Čechách se rozkládá v nadmořské výšce oscilující mezi kótami 575 mn.m. – 1555 mn.m., kousek od pramene Labe, v nejkrásnější části Krkonošského národního parku. Už tato charakteristika je dostatečným důvodem pro návštěvu. Od té ovšem mnohé odradí hluboce zakořeněné tvrzení, které říká, že tento resort není zdaleka pro každého. Opak je pravdou, ten kdo si chce zimní dovolenou u nás opravdu užít, nemá mnoho lepších možností. Když porovnáte cenu skipasu s délkou sjezdovek (celkem 25 km), dostanete se k poměru jinde nedosažitelném. Když si navíc objednáte skipas přes eshop, ušetříte další peníze přímo za skipas (rozdíl až 100 Kč), za každou SMS registraci dostanete okamžitě 30 bodů a každý další bod získáte při nákupu s kartou GOPASS. Každých 25 Kč znamená 1 bod. Body můžete posléze vyměnit ve vybraných restauracích za čaj, svařák nebo polévku. Více na www.gopass.cz. Nocleh se dá pořídit už od 350 Kč za noc a i ve Špindlu jsou místa, kde koupíte chutné polední menu (polévka + hlavní jídlo) pod 100 Kč. A navíc je tu 85 kilometrů skvělých běžkařských tratí….

Ze Špindlerovy chaty vyrážíme do mírného kopce
Ze Špindlerovy chaty vyrážíme do mírného kopce

Skibusem pod hřebeny

U většiny záchytných parkovišť ve Špindlerově Mlýně (Hromovka, Medvědín…) staví i skibus, který vyveze milovníky běžek až skoro na hřebeny -  na Špindlerovu chatu. Parkování na záchytných parkovištích je zdarma a posádku auta můžou tvořit jak sjezdoví lyžaři, tak běžkaři – výchozí stanice je pro obě skupiny stejná. Autem se až nahoru na hřebeny stejně z důvodů omezení pohybu v KRNAP jet nedá a i kdyby to šlo, při nestálých sněhových podmínkách je i cesta nejistá, stačí, když napadne pár nových centimetrů, a to je tady hned, a cesta je pro nezkušeného řidiče v podstatě neprůjezdná.  Autobus stojí navíc pouhých 40 Kč, což jsou v podstatě jediné nezbytné náklady pro běžkování ve Špindlerově Mlýně.

Špindlerova bouda

Ze Špindlerovky mohou běžkaři vyběhnout buďto na východ a navštívit třeba Luční boudu či Sněžku, anebo na západ a prohlédnout si prameny Labe, Labskou boudu, Mohylu Hanče a Vrbaty… My zvolili druhou variantu. Vyrážíme do mírného kopce a naší první zastávkou jsou ruiny Petrovy boudy, které leží v nadmořské výšce 1288 mn.m,jen pár set metrů od hranice s Polskem.  Petrovka lehla popelem 1. srpna 2011 a s ní zmizela částečně i její 200 let stará historie, během které si tu čaj či grog dali tisíce turistů. My si na občerstvení budeme muset ještě pár kilometrů počkat. Pokračujeme přes Dívčí kameny, ze kterých je krásný výhled, být to jinde, napsal bych neuvěřitelně krásný, ale při dnešním putování si na takové výhledy brzo zvyknete. Z Dívčích kamenů se spustíme trochu kaskadérským úsekem na Brádlerovy boudy, kde se občerstvení konečně dočkáme.

Brádlerova bouda je jednou z nejstarších v Krkonoších

Brádlerovy boudy

Historie Brádlerových bud sahá až k třicetileté válce, první zmínka pochází z roku 1637 a stavba tak patří mezi vůbec nejstarší krkonošské boudy. V období protireformace, vysokých daní, hladovění a stálých šarvátek se Švédy se řada lidí stěhovala z kraje do nižších poloh Krkonoš a obyvatelé z horských údolí na hřebeny. Tady nacházeli lepší možnosti obživy a bydlení. Právě tou dobou vzniklo velké množství tzv. letních bud, mezi které patří i Brádlerovy boudy. Dnes už se tu věnují převážně turistům, kterým kromě ubytování a dobré a cenově přijatelné kuchyně nabízejí i netradiční vyžití, jako je zapůjčení skialpinistického vybavení, možnost přenocování v iglú či ledovou lezeckou stěnu.

Z Brádlerovy boudy pokračujeme opět do kopce

Pramen Labe a Labská bouda

Z Brádlerovek pokračujeme přes Martinovu boudu kolem Labské boudy k pramenu Labe. Labskou boudu sice míjíme, ale pár informací ní neuškodí. Devítipatrová železobetonová budova stojící v nadmořské výšce 1340 mn.m. vzbuzovala v minulosti mnoho kontroverzí a dokonce hrozilo její zbourání. Nakonec vše dopadlo jinak a v roce 2011 byla stavba zrekonstruována. Nový majitel znovu otevřel hotel se zmodernizovanými pokoji a horskou ubytovnu. O tom, jestli do centrální části Krkonoš tato budova patří nechť si udělá každý návštěvník názor sám. Podle mě, ale svojí strohostí okolní přírodu nijak nenarušuje a navíc je skvělým orientačním bodem. Bez ní by byl pramen Labe v zimě často těžko objevitelný.

Labská bouda svoji strohostí do drsné krkonošské přírody celkem zapadá

Mohyla Hanče a Vrbaty

Kousek od pramene Labe se napojíme na Krkonošskou magistrálu a pokračujeme směrem k Vrbatově boudě.  Ještě předtím ovšem míjíme kamennou mohylu, které tu byla postavena jako memento upozorňující na nevyzpytatelnost a sílu zdejších hor, kterou ani nesmírné lidské odhodlání a odvaha občas nedokážou porazit. O Velikonocích 24.3. 1913 se na start osmého ročníku mezinárodního závodu na 50 km v Jilemnici postavilo 6 závodníků, kromě Bohumila Hanče a Václava Vrbaty i Němec Emerich Rath – ten sehrál nakonec celkem významnou úlohu. Část tratě vedla tehdy stejnou cestou, kterou právě projíždíme. Z Labské boudy do Horních Míseček. Během dne se nestálé jarní počasí výrazně zhoršilo a všichni závodníci s výjimkou Hanče vzdali. Vzdal i Vrbata, který ovšem ještě předtím půjčil Hančovi část oblečení a vydal se hledat pomoc. Když se Hanč dlouho neobjevoval, vydali se ho ostatní hledat, mezi nimi i Rath, který ho našel, ale bylo již nad jeho síly dopravit ho zpět na boudu, přivolaná pomoc Hanče donesla do tepla, avšak bylo již pozdě. Závodník byl natolik prochlazený, že už nebyla možnost záchrany. Kousek od Labské boudy umrzl i Vrbata. Jeho jméno nese krásná horská chata stojící jen pár desítek metrů od mohyly. 

Ukazatel uprostřed fotografie stojí nad pramenem Labe

Geografická anomálie

Z Vrbatovy boudy zpátky do Špindlu už jen klesáme. Nejdříve projedeme Horní Mísečky, kde jsou nádherně upravené běžecké tratě pro ty, kteří před přejezdem divokých hor dávají přednost pořádnému závodění. Z Míseček můžete sjet k odstavnému parkovišti na Medvědíně nebo Hromovce – obojí je možné. Všimněte si jedné zajímavé zeměpisné pozoruhodnosti. Zatímco cesta z Horních Míseček do Špindlerova Mlýna trvá na lyžích 5 minut, pěšky možná 20 a není delší než 2 kilometry. Autem musíte ze Špindlerova Mlýna do Horních Míseček urazit nejméně 40 kilometrů a cesta trvá skoro hodinu. 

Cestu po hřebenech Krkonoš komplikuje především vítr
Mohyla Hanče a Vrbaty nestojí od Labské boudy daleko, přesto to nestačilo…
Vrbatova bouda

A co dělat po lyžovačce, nebo při nedostatku sněhu?

Jako nejlepší horské středisko u nás, si Špindl umí nejlépe poradit i s nedostatkem sněhu. Pro tyto dny jsou tu desítky saun, vedle finské ještě třeba eukalyptová, tropická či bylinková. K saunování patří samozřejmě masáže, zkusit můžete třeba baňkování, medovou, pepřovou, klasickou sportovní nebo rekondiční masáž. Skoro v každém hotelu je bazén a navíc tu jsou hned dva moderní aquaparky. Stojí tu bobová dráha, která funguje bez ohledu na množství sněhu. Na všechny čtyři hlavní vrcholy Špindlerova Mlýna (Medvědín, Pláně, Labská…) se dá vyrazit i při nedostatku sněhu buď lanovkou, nebo pěšky a poobědvat v atraktivních restauracích, ne nepodobným těm alpským a pokochat se výhledem do okolí, který jinde nepořídíte za žádné peníze. K nabídce lze přidat dnes již celkem běžný bowling či netradiční sportovní střelbu. Prostě, i když nejdete na sjezdovku, nudit se rozhodně nebudete.

Shrnutí trasy: 
Délka trasy: 
25 km
Čas jízdy: 
4 h
Náročnost: 
těžká
Tip na ubytování: 
Brádlerova bouda
Tip na stravování: 
Vrbatova bouda
Region: 
Liberecký kraj