Relax na kole. Pohodové putování krajinou malebných Jizerek.

Relax na kole. Pohodové putování krajinou malebných Jizerek.

Prázdniny, horké dny a doba dovolených jsou v nedohlednu a dostavil barevný podzim. Sedět doma v krásných podzimních dnech by byl hřích, takže pokud hledáte inspiraci, máme pro vás tip. Nejsevernější české hory – Jizerky – jsou pro nadcházející dny výbornou volbou.Prázdniny, horké dny a doba dovolených jsou v nedohlednu, dostavilo se babí léto a barevný podzim. Sedět doma v krásných podzimních dnech by byl hřích, takže pokud hledáte inspiraci, máme pro vás tip. Nejsevernější české hory – Jizerky – jsou pro nadcházející dny výbornou volbou.

Jizerky, seznamte se prosím!

Jizerské hory jsou součástí horského pásma při severní části hranice České republiky. Naleznete je mezi Lužickými horami a Krkonošemi. Svůj název dostaly do vínku po řece Jizeře pramenící na svazích nejvyšší hory Smrku a jsou s ní neodmyslitelně spjaty. Celé Jizerské hory jsou Chráněnou krajinnou oblastí a bez váhání je můžeme zařadit mezi nejstarší chráněná území u nás. Jako většina příhraničních oblastí mají svou spletitou historii a mnohdy by mohly vyprávět pohnuté příběhy, avšak dnes jsou krajem prosperujícím a pro život příjemným. Vesničky a města na sebe leckdy téměř navazují, v nižších polohách je všude rozeseto plno upravených chaloupek a horských stavení krásně zasazených do krajiny, to vše pak vytváří dojem osídlenosti a pevných pout člověka se zdejšími horami. A jak už to na horách bývá, tou největší devizou je jejich nádherná, čistá příroda a čerstvý, osvěžující vzduch. Pro aktivní jedince jsou Jizerky ráj. Hluboké lesy, šťavnaté louky se stády dobytka, dechberoucí panorama, větry ošlehané náhorní plošiny, jedinečná a tajemná zákoutí můžete obdivovat v každém ročním období, ať už vyrážíte pěšky, na kole, koloběžce, běžkách, sjezdovkách, sněžnicích, saních, vždy najdete skvělou infrastrukturu a výborné zázemí. Líbivým bonusem jsou drobné kulturní památky a stavby, dotvářející jedinečnost kraje.

Kterak lidské ruce dřevu vyšší smysl dávají

Naše toulání jsme započali v Desné s ambicí trochu prozkoumat okolí Albrechtic v Jizerských horách a pak se přenést trochu výš a dál do Vysokého nad Jizerou. Ráno jsme započali řežavou koupelí pod vodopádem v ledových vodách říčky Bílé Desné. Prokrvená těla bylo potřeba trochu občerstvit adrenalinem, ocitli jsme se tedy na skokanských můstcích a na chvíli se vžili do kůže skokana na lyžích. Kloubouk dolů před všemi co dokáží překonat pud sebezáchovy, vyrazit z této nesmírné výšky strmě dolů a následně skočit. My raději zcupitali zpět pěkně po svých a let na lyžích a následné přistání ozkoušeli na začátecnickém mostíku. Nadále jsme osedlali raději kola, přehoupli se přes kopec až do první plánované zastávky v Jiřetíně pod Bukovou. Nohy z pedálů jsme sundali až u funkcionalistické vily Johanna Schowaneka, zakladatele nejstarší továrny vyrábějící dřevěné hračky v České republice. Ve zdejší továrně dávají lidské ruce dřevu vyšší smysl již více než sto let. Rodí se zde roztomilé dřevěné hračky, korálky, ale také dřevěná srdce klavírů a pianin včetně jejich klaviatur. V rámci exkurze jsme zavítali nejen do výrobní části podniku, ale i do zdejších kreativních dílen, kde si každý může vyrobit hračku podle vlastního přání, citu a fantazie. I my tak učinili a těžko říct, kdo si tvoření užíval více. My nebo přítomné děti? Cestou přes Albrechtice se naše pohledy stáčely k rozhledně Tanvaldský Špičák, která se tyčí do výšky na stejnojmenném kopci. Jaj, to musí být výhledy! Při představě mnoha výškových metrů, které bychom museli našlapat, jsme si nechali zajít chuť, bylo jasné, že panorama ještě přijdou. Zastavili jsme u Stodoly, výchozího bodu skiareálu Detoa, k bližšímu ohledání nás totiž zlákala dřevěná socha zobrazující „Give me five“. Umělecké dílo vzniklo v rámci sympozia Dřevosochání, které má v Desné již dvanáctiletou tradici. Jak jsme se dozvěděli, měli jsme štěstí. U krásně renovované vily Josefa Riedla se zrovna konal letošní ročník. Stočili jsme tedy svá kola zpět do Desné a už z dálky to slyšeli. Z Texasu bohužel nikdo nepřijel, ale přesto to byl hotový masakr motorovou pilou. Obrovské dřevěné špalky se pod rukama umělců a pil měnili v sochy plné fantazie, jejichž následným bohulibým údělem je zdobit okolní krajinu zdejších hor. Vzhůru tedy do hor!

Apokalypsa na Bílé Desné

Vydali jsme se k technické památce zvané Protržená přehrada. Byl to tedy pořádný a táhlý stoupák a naši kondici vydatně prověřil. Pohodlnou lesní asfaltku nám ale zpestřila sochařská díla minulých sympozií a hezké pohledy na říčku Bílou Desnou, která se vesele valí svým korytem dolů až k soutoku se svým dvojčetem Černou Desnou. Těžko si představit v jaký živel se proměnila, když kdysi dávno došlo ke katastrofě, jejíž torzo jsme měli za cíl obhlédnout. Loňské září tomu bylo sto let, kdy tehdy teprve rok stará přehradní hráz začala prosakovat, až se nakonec protrhla a způsobila ničivou povodňovou vlnu, která zabila desítky lidí a v Desné smetla více než sto domů. Přehrada nebyla nikdy obnovena a dnes tak dávnou tragédii připomíná pouze hrázní šoupátková věž a zbytky sypané hráze. No, přijeli jsme, viděli jsme a pokračovali jsme z mírného kopce dále až k dalšímu vodnímu dílu, přehradě Souš, jejíž hráz díkybohu pevně stojí. My se tak mohli pokochat krásným pohledem na modravou vodní hladinu s krásně zvlněným panorama hor. Nádrž slouží jako rezervoár pitné vody, opustili jsme ji proto bez většího zdržení k další zastávce. Ke Kořenovu a harmonickým proporcím Tesařovské kaple jsme museli zase nějaké ty výškové metry našlapat, ale pohled, který se nám naskytl, byl hodný bohů.

Cykloturistická laťka položená vysoko

I nadále jsme mířili vysoko, čekalo nás prosmýknout se mezi vrcholky Jizerek a Krkonoš. Vystoupat až pod Hvězdu nám dalo zabrat, ale jak už to bývá, odměnou nám bylo parádní klesání nádhernou přírodou téměř až do Vysokého nad Jizerou. Závěřečné metry vzhůru už nás nijak nerozházely, však jsme se také ocitli v jednom z nejvýše položených měst v České republice, tak to přeci nemohlo být zadarmo. Pohledy na zvlněné pásmo Jizerských hor a západního hřebenu Krkonoš nás vzaly za duši, ani se tedy nedivíme, že tato podívaná se kdysi stala motivem pro poštovní známky. Při projížďce malebným horským městečkem nás kromě vymalovaných roubenek zaujala vila váženého rodáka Dr. Karla Kramáře a také divadlo Krakonoš, mekka proslulého stejnojmenného divadelního spolku, který se může pochlubit nejstarší divadelní ochotnickou tradicí u nás. Nechali jsme se tedy zlákat k projetí krátké naučné stezky Divadelní okruh za historií místního divadla a nelitovali jsme. Z nejvyššího bodu stezky, lavičky u sv. Josefa, se nám naskytl nádherný pohled na Vysoké nad Jizerou zasazené do zeleně okolních pastvin a luk a následně ověnčené okolními kopci. Hm, tady stálo zato sesednout z kola a chvíli nasávat vyhlídkovou atmosféru vonící dálkami. Po rozjímací pauze jsme s klidnou a vyrovnanou myslí a znaveným tělem šlápli zpět do finále naší cesty. Za nás palec nahoru!

Co byste neměli minout:

Továrna na dřevěné hračky v Jiřetíně pod Bukovou – továrna s více jak stoletou tradicí začala výrobou dřevěných perlí, knoflíků a jiných drobných soustružených dílků. Později se sortiment rozšířil o dřevěné hračky a klavírové a pianinové mechaniky a klavesnic. Dnes je továrna největším a nejstarším výrobcem dřevěných hraček, komponentů do společenských her, dřevěných perlí a také pianinových i klavírových mechanik a klávesnic v České republice. Protože jsou hračky určeny převážně nejmenším dětem, je vše podřízeno s ohledem na maximální bezpečnost a nejvyšší kvalitu. Součástí jsou i kreativní dílny, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet výrobu vlastní hračky.

Protržená přehrada byla vybudována na řece Bílé Desné. Stavba v nadmořské výšce 806 m.n.m. byla dokončena v roce 1915. Přehrada se 18. září 1916, zhruba po roce existence, protrhla a smetla část obce Desná. To mělo katastrofické následky. Povodňová vlna způsobila nejen obrovské materiální škody, ale vyžádala si i 65 lidských životů. V roce 1996 byla prohlášena za kulturní památku. Dodnes se z hráze dochovala šoupátková věž, zbytky hráze a podzemní štola, kterou se odváděla voda do sousední nádrže Souš. Jedná se o největší katastrofu v rámci protržení přehrady v Čechách.

Vodní nádrž Souš - Údolní přehrada Souš byla postavena roku 1915 na říčce Černá Desná. Její hráz je sypaná, vysoká 21 m a dlouhá 364 m. Vodní hladina zabírá plochu kolem 86 hektarů. Jméno dostala podle osady Souš, jejíž část se dnes nachází pod hrází. Přehrada byla roku 1974 přeměněna na reservoár pitné vody pro Jablonecko, Tanvaldsko a Železnobrodsko. Koupání a rybolov jsou tady proto zakázány a okolí je přísně chráněno.

Tesařovská kaple – osmiboká kaple tvoří dominantu obce Kořenov v Jizerských horách. Byla postavena svépomocí a při stavbě bylo použito hrázdění typicé pro Frýdlansko. Svítí do daleka bílou fasádou a oko láká harmonickými proporcemi, v noci bývá nasvícena.

Vlastivědné muzeum Vysoké nad Jizerou - naleznete zde expozice o minulosti obce a blízského okolí, rozsáhlá je také sbírka historických lyží a sněžnic, vánoční atmosféra dýchá z mechanického betlému. Svoji historii zde má i Divadelní spolek Krakonoš, romatické duše potěší modely roubenek a malovaného nábytku.

Shrnutí trasy: 
Délka trasy: 
35 km
Čas jízdy: 
3 h
Nastoupáno: 
899 m
Náročnost: 
středně těžká
Doporučené kolo: 
horské
trekingové
Cesty: 
asfaltové
lesní
šotolinové
Region: 
Liberecký kraj